Americký stafordšírský teriér - American Staffordshire Terrier
STANDARD PLEMENE
Standard neboli popis anatomie a charakteru ideálního amerického stafordšírského
teriéra. Protože tak ovšem amstaf ve skutečnosti nikdy vypadat nebude, ale vždy
půjde o psy standardu odpovídající - se zcela bezchybným psem se určitě
nesetkáme - může si kdokoli plemenný standard vysvětlovat podle své libosti.
Originální standard plemene je vždy stanovován v zemi původu plemene. V případě
am. staf. teriéra to znamená, že American Kennel Club, zastřešující standard v
USA, uznal am. staf. teriéra a tento standard byl také přijat mezinárodní
kynologickou federací (FCI) a jako takový je také platný v ČR.
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Americký stafordšírský teriér by měl působit svou velikostí jako velmi silný
pes. Měl by to být důkladně stavěný, svalnatý, ale pohyblivý a přívětivý pes. Má
mít zájem o všechno, co se děje v jeho blízkosti. Měl by být podsaditý a
svalnatý, neměl by mít příliš dlouhé končetiny nebo slabou postavu. Odvahu má
příslovečnou.
Vysvětlivky: Tento původní text má popisovat první dojem, kterým staford působí
na pozorovatele. Má nám představit proporcionálního a elegantního psa, který je
přesto velmi silný, což zřetelně dokazuje jeho mohutné tělo. Je žádoucí, aby
také projevoval živý zájem o své okolí, přitom byl klidný a odvážný. Odvaha v
žádném případě neznamená útočnost, právě naopak! Ačkoli je odvážný, je tento pes
klidný, správně odhaduje nebezpečné situace a správně na ně reaguje. Vyžaduje-li
si to situace, musí staford každopádně správně reagovat. Dobře vycvičený pes s
pevnou povahou by však nikdy neměl bezdůvodně napadat!
HLAVA
Středně dlouhá, celkově silná s širokou lebkou, značně vyvinutým lícním
svalstvem a výrazným stopem.
Vysvětlivky: Pojmu "středně dlouhá hlava" bychom měli při srovnání s většinou
ostatních psích plemen rozumět určitě spíše jako "krátká" hlava. I když standard
neuznává žádné přesné údaje pro vzhled, je hlava staforda zpravidla klínovitá se
zaoblenou tlamou jak při pohledu ze strany, tak i ze shora. Při pohledu zepředu
je naproti tomu takřka čtvercová a lícní svalstvo je nepříliš výrazné. Výrazné
lícní svalstvo souvisí v první řadě se stářím psa, mladí psi mají na rozdíl od
dospělých stafordů jen zřídka líce nápadněji vyvinuté. Hlava jako celek je
poměrně krátká, poměr délky tlamy k horní části hlavy je 1/3 ke 2/3, ale takřka
nikdy tak krátká jako má stafordšírský bulteriér.
UŠI
Vysoko posazené, kupírované či nekupírované. Doporučuje se dávat přednost
nekupírovaným. Nekupírované uši mají být krátké a buď polovztyčené ve tvaru
růžového lístku nebo vztyčené. Klopené uši jsou zakázány.
Vysvětlivky: Pokud jde o uši bývá standard bohužel neustále špatně překládán.
Neexistují polovztyčené uši a vztyčené uši jsou u staforda nevhodné. Správně má
být: "Nekupírované uši mají být krátké, buď polovztyčené jako růžový lístek nebo
polovztyčené a překlopené. " Kupírované uši jsou v mnoha zemích včetně ČR
zakázány!! Polovztyčené překlopené ucho je spíše vzácností.
OČI
Tmavé a kulaté, jsou nízko posazeny v lebce a široko od sebe. Oční víčka musí
být pigmentovaná.
Vysvětlivky: Oči dodávají stafordovi typický inteligentní výraz. Bohužel i zde
opět existují dva extrémy - buldočí typ s často značně vypouklýma očima a typ
teriéra s očima ve tvaru trojúhelníku a štěrbinovitýma. Oči mají být zásadně
pokud možno tmavé, mírně světlejší zbarvení je obvykle přípustné. Příliš světlé
oči ale vzhled psa ruší, stejně jako oči ležící příliš blízko u sebe nebo oči
šikmé. Aby byl výraz staforda typický, jsou správná barva a tvar očí nutné.
MORDA/SKUS
Morda středně dlouhá, okrouhlá, pod očima ostře spadající. Čelisti se silnými
zuby. Spodní čelist musí být silná a skus pravidelný. Pysky přilehlé a uzavřené,
neuvolněné. Horní řada řezáků těsně bez mezery překrývá spodní (nůžkový skus).
Nos úplně černý.
Vysvětlivky: Staford jako bývalý pes pro zápasy musí mít mohutnou a širokou
tlamu, která nesmí působit sevřeně nebo slabě. Slabinou zvláště buldočího typu
jsou často pysky. Bývají často vyvinuté a uvolněné a u staforda s perfektním
skusem vypadají nepěkně. Teriéří typ amstafa se naproti tomu často vyznačuje
dlouhou čenichovou partií s úzkými a slabými čelistmi. Staford má skus nůžkový,
přičemž horní řezáky zapadají jako nůžky před řezáky spodní. Klešťový skus, při
němž řezáky obou čelistí stojí proti sobě, je většinou ještě tolerován. Chybný
je předkus, kde je tomu úplně naopak. Při podkusu dochází navíc často k velmi
bolestivým zánětům, neboť spodní řezáky vykusují do patra rýhu. Když se naopak
špičáky setkávají se slabou spodní čelistí, způsobují v patře hluboké díry.
Nos staforda musí být černý, nikdy hnědavý nebo růžový. U štěňat se ovšem čenich
často plně vybarví až ve stáří několika týdnů.
KRK
Silný, lehce klenutý, od plecí se lehce zužuje k zadní části lebky. Bez volné
kůže na hrdle. Střední délka.
Vysvětlivky: Správný krk bývá bohužel často zanedbáván, ačkoli je velmi důležitý
jak pro celkový harmonický vzhled, tak i pro rychlý běh. Říká se, že u koně je
krk v těžišti těla a také psi s krátkým silným krkem se nepohybují nijak
elegantně. Široký a svalnatý krk plynule vybíhá z ramen, je mírně zaoblený a
směřuje k zadní části lebky. Je lehce klenutý, nikdy však nesmí působit
nepřirozeně. Kůže na krku musí být napjatá, nemá tvořit žádné laloky. Když se
svalnatý staford zakousne do větve a volně na ní visí, je takřka nemožné uchopit
jej za krk, a to jednoduše proto, že rukou není co zachytit.
PLECE
Silné a svalnaté s širokými, skloněnými lopatkami.
Vysvětlivky: Správná plec je umístěna poměrně vzadu a lopatky jsou šikmé.
Myšlená přímka procházející lopatkou má protínat hřbet uprostřed či dokonce
končit za jeho středem. Spadá-li rameno příliš strmě, znemožňuje správný klus.
Lopatka má být co nejdelší, široká a svalnatá, příliš svalnaté lopatky však
působí přehnaně. Lopatky jsou navzájem značně vzdáleny, říká se, že mezi ně
můžeme položit plochou dlaň. V praxi to znamená, že rozestup mezi nimi má činit
zhruba 8 - 15 cm.
HŘBET
Značně krátký, mírně spáditý od kohoutku k zádi. Mírně skloněná krátká křížová
kost (záď), lehce klenutá bedra.
Vysvětlivky: Hřbet správného staforda je dosti krátký, pevný a svalnatý. Postava
staforda však není tak kvadratická jako např. boxera, délka jeho trupu je
většinou o několik cm větší než je kohoutková výška. Hřbet však nesmí být ani
příliš krátký, protože pak psu neumožňuje požadovanou rychlost a obratnost při
běhu, ani příliš dlouhý. Dlouhý hřbet navíc často způsobuje při běhu potíže,
často běh výrazně zpomaluje a někdy dochází k poranění šlach či páteře. Mimoto
ruší i harmonické proporce zvířete.
Staford má lehce (!) svažující se hřbetní linii. Ta se vlivem zvláště silného
svalstva poněkud zvyšuje v oblasti beder. Směrem k ocasu se záď lehce šikmí. Při
pohledu shora mají záda tvar písmene V. Široká hrudní partie se zužuje směrem ke
kořeni ocasu. Bohužel se často setkáváme jak s proláklým hřbetem, tak s
vyklenutým kohoutkem. Obojí je chybně.
TRUP
Dobře klenutá žebra jsou k sobě pevně svázána. Široká přední fronta. Hrudník
široký a hluboký. Přední končetiny značně navzájem vzdálené, aby umožňovaly
správný vývin hrudi. Hruď široká a hluboká.
Vysvětlivky: Celá přední část těla musí být vyvážená, nesmí být přemrštěně
široká. Stafordi s příliš širokým a sudovitým hrudníkem působí příliš hrubě -
chybí jim elegance vlastní tomuto plemeni. Dobře vyvinutý a široký hrudník je
samozřejmě důležitý, neboť musí poskytovat dostatek prostoru pro srdce a plíce.
Mnohem důležitější je ovšem jeho hloubka a délka. Staford by měl mít celkově
dobře vyvinutou a mohutnou postavu. Při pohledu zepředu však nemá být příliš
široká a žebra nemají nápadně vystupovat. Celý amstafův trup je silný, mohutný,
kompaktní a pevný, což ovšem nesmíme zaměňovat s tloušťkou.
OCAS
V poměru k tělu krátký, nízko posazený a kuželovitě se zužující v jemnou špičku;
není zkroucený ani nesený nad hřbetem. Je nekupírovaný.
Vysvětlivky: Ocas je plynulým prodloužením páteře, a proto musí být silný a
nezkroucený. V zadní třetině by měl být správě mírně vzhůru prohnutý. Velmi
často se u stafordů vyskytuje tzv. veselý ocas, zdvižený nad hřbetní linii. Je
to nežádoucí dědictví po teriérech. Zdvihne-li vzrušený staford ocas na linii
hřbetu, je to zcela normální, žádná chyba. Téměř všechna štěňata mají takovýto.
Jak pomalu dospívají, tento jev zpravidla mizí.
KONČETINY
Kosti předních končetin mají být rovné, silné a kulaté. Rovná předloktí. Zápěstí
kolmá. Pánevní končetiny silné a dobře osvalené. Koleno poměrně nízko, nesmí být
vybočené ani vbočené. Středně velké tlapy, dobře osrstěné a klenuté a uzavřené,
pružné, bez paspárků.
Vysvětlivky: Předpisy standardu jsou sice konkrétní, ale ve skutečnosti velmi
málokdy splnitelné. U stafordů se často vyskytují více či méně znatelně ven
vytočené lokty a dovnitř vbočené tlapy. Je to dědictví po buldokovi. Další
častou chybou je slabé předloktí. V tom případě není rovná ani celá hrudní
končetina, loketní kloub tvoří vrchol úhlu předloktí a pažní kosti. Staford musí
mít při pohledu ze všech stran končetiny rovné a kolmé. Tlapky mají být středně
velké s mohutnými nášlapnými polštářky, které mají umožňovat pružnou chůzi.
Prsty jsou dobře vyklenuté. Stehno obaluje velmi silné svalstvo, které se
výrazně rýsuje na povrchu. Koleno má být správně zaúhleno, někde uprostřed mezi
zaúhlením plemen čau čau a německého ovčáka. Takovéto koleno umožňuje silný
odraz pánevní končetiny i neúnavný klus.
U typu teriér se často vyskytuje koleno s příliš tupým úhlem, pes má chůdovitou
chůzi a špatný odraz. Staford běhá rychle, pružně a elegantně a běh nikdy nesmí
být houpavý nebo vlnitý. Chybný je také mimochod, typický způsob pohybu
velblouda, při kterém se při chůzi současně pohybují vždy končetiny jedné strany
těla.
Je-li chov příliš ovlivněn buldočím typem, elegance pohybu se čím dál tím více
ztrácí. Avšak i tvrdý pohyb mnohých typů teriéra je nesprávný a připomíná spíše
závodního koně.
OSRSTĚNÍ
Srst je krátká, přilehlá, pevná, drsná na dotek a lesklá.
Vysvětlivky: Staford je krátkosrsté psí plemeno, které nevyžaduje příliš
důkladnou péči o srst. Má uzavřenou a pevnou srst (ne hrubou jako drát!), která
tělo dostatečně chrání. Srst je stejnoměrně lesklá a přilehlá. Sametu podobná
srst, jakou tu a tam vidíme u některých stafordů, je nevhodná.
ZBARVENÍ
Jakákoli barva, jedna či více barev. Přípustná je i skvrnitost, srst by však
neměla být zcela bílá nebo bílá z více než 80%. Černo-tříslová či černo-játrová
se nedoporučují.
Vysvětlivky: Ať je staford jednobarevný ve všech možných odstínech, ať je s
kresbou nebo bez ní, přes žíhané psy všech variací až po převážně bílé psy s
barevnými skvrnami, to vše záleží jen na vkusu. Méně žádaní jsou čistě bílí
stafordi, kteří mohou mít ve velmi vzácných případech dokonce genetické vlohy k
hluchotě. Stejně tak psi, kde bílá barva přesahuje 80% a psi šedaví, černí a
rezavě zbarvení. Černo-tříslová je typické zbarvení rotvajlera nebo dobrmana.
Méně žádaná barva by neměla u jinak správně stavěného psa hrát nijak důležitou
roli. Nezávisle na barvě musí být noc, oční víčka, pysky, drápy zcela
pigmentovány. Ale i v tom případě bychom měli drobné odchylky ve zbarvení
kožichu tolerovat.
|
